english2023    24. 10. 26. 10. 3. 11.

Hradec vede

Pohled do koncertních sezon tuzemských regionálních orchestrů odhalí, že e soudobou hudbou to není úplně katastrofální, jak by se možná dalo čekat, ale její pozice v koncertních programech postrádá vesměs jakýkoli koncepční nadhled. (...)

Z této opatrnosti jištěné a vzájemně se podpírající sítě vystupuje Filharmonie Hradec Králové jako dramaturgicky sebejistá, odvážná a odpovědná instituce, která neváhá brát na sebe riziko toho, kdo jde do věci jako první. Festival Hudební fórum Hradec Králové je toho dokladem: výběr děl do koncertních programů má oporu v osvědčení o funkčnosti vytipované hudby na zahraničních pódiích, ale tváří v tvář tuzemskému publiku je zcela bez jištění, protože na programech festivalových koncertů zní díla pouze zahraničních autorů a u nás (vesměs) dosud živě neprovedená. Přitom hudba, kterou festival svému publiku předkládá, se nikterak nedrží při zdi, jsou to často velmi odvážné tvůrčí i produkční počiny.

V loňském sedmém ročníku například nabídl festival dvě unikátní události - večer s violoncellistou Janem-Filipem Ťupou (8.11), který nejen že zvládl dílem sebevražedný, dílem flagelantský program ze sólové skladby Iannise Xenakise Nómos alfa a dalších dvou koncertantních děl (Styx a Léthé Wolfganga Rihma a Reflections on Narcissus Matthiase Pintschera) fenomenálně, ale byl také tím, skrze něhož hudba dokonale fungovala směrem k publiku. A ostatně i směrem k orchestru - dirigent večera Peter Vrábel mi v rozhovoru řekl, že bez Jana-Filipa Ťupy by se program tohoto koncertu vůbec nedal nastudovat. Druhou velkou událostí byly Dny Arvo Pärta, nasměrované k pärtovskému koncertu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (4.11), jejichž součástí byl projekt v královéhradecké katedrále sv. Ducha "Hodinky s Arvo Pärtem". Od tří hodin ráno do sedmi večer zde vokální soubor Gentlemen Singers s Kateřinou Chrobokovou uváděl každé tři hodiny krátký program z varhanní a vokální tvorby estonského skladatele (loňského jubilanta).

Tajemství hradeckého úspěchu spočívá v sofistikované dramaturgii, v interpretech, kteří mají zkušenosti se soudobou hudbou nebo jsou ochotni je podstupovat ve víře v publikum, které dává filharmonii zpětnou vazbu, že se na ně může spolehnout, v propojení s rozhlasovým vysíláním, v odvaze, a také v neochotě spát na vavřínech, protože každý ročník byl zatím jedinečný...

Wanda Dobrovská, Harmonie 1/2012