english2018    20. 11. 22. 11. 24. 11. 27. 11.

Vladimir Tarasov

Vladimir Tarasov se narodil v roce 1947 v Archangelsku. Na bic nstroje se uil hrt jako samouk. Od druh poloviny edestch let ije v Litv. len legendrnho freejazzovho Ganlinova tria (1971-86), bval koncertn mistr sekce bicch nstroj v Litevskm nrodnm symfonickm orchestru, dosud vystupuje slov nebo v rznch hudebnch sestavch, spolupracuje s osobnostmi z rznch umleckch sfr, pe i hudbu k divadlu a filmu. Psob tak jako pedagog. Od potku devadestch let se vnuje tvorb instalac - sv slov nebo spolen prce s dalmi autory (Ilja Kabakov, Sarah Flohr ad.) prezentoval na etnch mstech v Evrop a v Americe. V roce 1994 napsal memorovou knihu Trio, kter pvodn vyla v Litv (Baltos lankos, 1998) a nedvno i v Rusku (Novoje litraturnoje obozrenije, 2004). 

Interview s Vladimirem Tarasovem 

Narodil jste se v Rusku, dlouhou dobu ijete v Litv, asto jste na cestch. Kde je v domov? A km se ctte bt - Rusem, Litevcem, kosmopolitou?

Mm domovem je msto, kde prv pracuji. Hlavn samozejm ve Vilniusu, kde mm tuln rodinn zzem a studio. Ale zvykl jsem si i na ivot po hotelch. A k otzce nrodnosti: jsem lovkem rusk kultury (nikoli sovtsk, to zsadn odliuji), kter m vychovala, a jsem za to rd, protoe mi to v lecems pomh. Umlec - mohu-li se za nj oznait - jsem vak litevsk. Za kosmopolitu se v dnm ppad nepovauji. 

Patnct let byla vae tvr innost spjata s Ganlinovm triem, co byla skupina v tehdejm kontextu sovtskho jazzu zcela netypick. Jak na tuto etapu s odstupem asu pohlte?

To bylo trio, kter nemlo nic spolenho se sovtskou nomenklaturou. Vzelo pln z rusk kultury. To je jeden aspekt vci. Na druhou stranu jsme se mohli dt dohromady prv jenom v Litv. Moskva se na ni a vbec na Pobalt dvala skrz prsty. Dovolovala pobaltskm zemm o nco vc ne teba Gruzii, zerbjdnu a podobn, dopvala jim monost zahrt si tak trochu na demokracii. Byla naivn, myslela si, e vdycky me pithnout kohoutek (natst propsla osudov okamik; jak znmo, dn v Pobalt vyvolalo proces perestrojky a nsledn vedlo k nezvislosti). Jsem si jist, e kdyby nae Trio vzniklo v Moskv nebo v Petrohrad, bu by ns zadvili na samm potku, nebo by ns donutili hrt sovtsk psn. Nebyli jsme samozejm disidenti. Vhodou bylo, e jsme ve skladbch nepouvali slova. Mli jsme vak zvuk, kter se pro mnoh lidi stal doukem svobody. Myslm, e i my jsme tak trochu pispli ke znien toho ohavnho bolevickho systmu. Vce se o tom rozepisuji ve sv knize Trio

V souasn dob vichni bval lenov Ganlinova tria ij na rznch mstech: Ganlin v Izraeli, ekasin stdav v Litv, Nmecku a Rusku, vy jste zstal ve Vilniusu. Jste stle v kontaktu?

Intenzivn v kontaktu nejsme. Ani v dob Ganlinova tria jsme k sob nemli a tak blzko. Kamardili jsme se, ale blzkmi pteli jsme nebyli. Kad se pohyboval ve svm okruhu ptel: Ganlin si rozuml hlavn s herci, protoe v t dob pracoval ve vilniuskm Ruskm inohernm divadle, ekasin "pail" s rockovou a jazzovou smetnkou a j se ptelil pevn s vtvarnky a bsnky. Kad tak do Tria pinel informace a zkuenosti z danch prosted, a ty se pak podntnm zpsobem transformovaly v na spolen tvorb. 

Ped pr lety jste se ale pece jen seli znovu na jednom pdiu - na kninm veletrhu ve Frankfurtu. Bylo to ojedinl setkn tohoto druhu?

To setkn po tolika letech zaalo tm, e v roce 2002 jsem dostal nabdku organizovat kulturn program litevsk sekce na frankfurtskm veletrhu. Zamlel jsem uspodat tam jazzov minifestival. Pak za mnou piel mj kamard Saulius ukas, redaktor kninho vydavatelstv Baltos lankos, s tm, e by bylo skvl, kdyby se tam znovu selo Ganlin trio. Zavolal jsem Ganlinovi a ekasinovi, vystoupili jsme a vyel z toho nadmru podaen koncert (Jeho zznam vydala firma Leo Records pod nzvem 15-Year Reunion. - Pozn. V. M.). Do t doby jsme nehrli patnct let, ped vystoupenm jsme nemli ani zkouku, ale dokzali jsme se vctit do toho, co jsme provali kdysi. Nsledovaly pak jet dva koncerty ve vilniusk filharmonii, jeden v Itlii v rmci Europe Jazz Festival a tyi vystoupen v Londn. Vc u spolu hrt nebudeme. Je to definitivn rozhodnut. Vichni jsme zaneprzdnni, a krom toho myslm, e jsme udlali ve, co jsme udlat mli. 

Patte k umlcm mnoha tv, vnujete se rznm umleckm aktivitm. Nael byste ve sv karie konkrtn meznky, kter vs posunuly dl nebo udaly jin smr?

Prvn takov osudov meznk je ponkud paradoxn: jedin, za co toti mohu podkovat komunistm, je to, e m v roce 1972 nepustili do Francie. Zval m tam tehdy profesor Jean Batigne, svho asu jeden z nejlepch evropskch perkusionist a len Les Percussions de Strasbourg. Kdybych odjel, byl bych dnes mon koncertnm mistrem v njakm francouzskm orchestru (smch). Ale nevzniklo by Ganlin trio. To je ironie osudu.

Dal meznk souvis s mou nturou. Jazzem se ve sv dob uivit nedalo, ale hrt v restauracch nebo po estrdch, abych si vydlal na ivobyt, jsem nechtl. Rd dlm to, co m bav. el jsem tedy bubnovat do vilniuskho symfonickho orchestru, kde jsem strvil adu let. Prce v symfonickm orchestru zmnila m hudebn mylen, protoe jsem nehrl jen klasiku, ale i soudobou vnou hudbu, prakticky jsem se seznamoval s hudbou Johna Cage, Karl-Heinze Stockhausena a dalch.

Jin rozmr mi poskytly i performance. Ta vbec prvn vznikla nkdy ped 28 lety ve studiu male Ilji Kabakova, kter te ije v Americe. Hrl jsem tam na rzn hrnce a vznikla z toho nahrvka Olgo Georgijevno, u se vm to va vnovan sovtsk komunln kuchyni. Pozdji jsem spolupracoval s bsnky jako je Dmitrij Prigov, Andrej Bitov nebo Lev Rubintejn.

Konen poslednch zhruba patnct let se vnuji vizulnmu umn. Pomh mi to udrovat rovnovhu. Nen to tak npadn zmna, jako kdybych dnes hrl hudbu a ztra el pracovat do tovrny. Krom toho, vstavy svch instalac ani nenazvm vstavami, ale "zvukovmi hrami". Stle se ctm bt bubenkem. A zasahuji kamkoli, vdy postupuji jako bubenk. Zdraznil bych vak jeden moment naznaen v pedchoz odpovdi. Mm strach z rutiny. Pvab v umn (nejen v jazzu) spov ve vnitnm stavu. Jakmile jde u jenom o tu pravidelnou prci, vnitn stav miz. Proto pechzm do jinch rovin, abych se tomu vyhnul. 

Co vs vlastn pivedlo k tomu, e jste se zaal intenzivn vnovat instalacm?

Naznail jsem, e hodn asu jsem trvil u ptel v atelirech. Zvykl jsem si, e mj ivot plyne v obklopen jejich obraz, instalac, grafik nebo soch. Hlavn podnt piel od Ilji Kabakova. Sv sly jsme poprv spojili pi tvorb instalace Red Wagon zasvcen gulagu. To bylo v roce 1991 na vstav v Kunsthalle v Dsseldorfu. K tomu vagnu jsme pouili rusk psn 30. let a dokonale to ladilo. Instalace je te natrvalo umstn ve wiesbadenskm muzeu. Myslel jsem si, e to byla jedin moje aktivita na danm poli. Kabakov mi ale o rok pozdji nabdnul dal monost spoluprce, tentokrt na instalaci Incident v muzeu aneb Vodn hudba pro newyorskou galerii Ronalda Feldmana. Pak u jsem u toho zstal, s Kabakovem jsme tvoili teba pro Pompidou, muzeum v Chicagu nebo pro Musikunterwasser v Kielu. Zjistil jsem, e v instalacch si mohu dovolit vc ne na koncert. Kdy hraje, jsi na scn v pmm kontaktu s publikem, zatmco instalaci udl a odejde. Ona pak sama funguje. Stimuluje m to k nemu novmu. ekl bych to tak, e jsem se jako skladatel a hudebnk realizoval v instalacch. Zaznamenal jsem ale i opan efekt, kdy m instalace inspirovaly v hudb. Vytvoil jsem instalaci Kjt, kter mi pak napovdla, jak mm udlat skladbu... 

Jak m instalace monosti, aby peila svho tvrce?

To je trefa do bolav otzky. Je to problm, kter s Kabakovem asto diskutujeme. Instalace, to jsou njak vci v kout, k nim pijde umlec, vdechne jim ivot a nco z nich vytvo. Ony pak funguj ve specifick atmosfe. Na podzim se konala ve Vilniusu, v Palci Radziwi, retrospektiva mch instalac. Jsou tam phodn prostory, anfildy, dky jejich pechodm si instalace nepekej, ale naopak vznik akusticko-vizuln symfonie. Ale obecn lze prohlsit, e ivot instalac je krtk. Lze je uloit do muzea, vyfotografovat, nafilmovat. J si vechny sv instalace dokumentuji.

V ppad jedn va instalace by vak bylo mon hovoit o nesmrtelnosti. Meme ji nalzt v kostele sv. Kazimra ve Vilniusu. Mohl byste ji piblit? Vznikla na zklad njakho vaeho osobnho vztahu k tomuto mstu?

K tomuto kostelu m opravdu poj mnoh. M ptel, opat Jonas Boruta, dnes druh lovk v litevsk katolick hierarchii, a varhank Leopoldas Digrys vidli m spolen prce s Kabakovem, a tak m oslovili, zda bych nechtl pro kostel sv. Kazimra vytvoit tak njakou instalaci. Mimochodem, bhem sovtskho obdob se z tohoto kostela stalo muzeum ateizmu... Byly odsud odvezeny i zvony a tko ct, co se s nimi stalo; asi byly roztaveny na tanky... Kdy jsem psobil v symfonickm orchestru, chodil jsem kolem tohoto kostela denn do prce. Bez zvon mi pipadal jako bez o. Jakmile jsem tedy dostal tu nabdku, vytvoil jsem dva patnctihlas zvony. Nejsou to typick zvony, kter by kadou hodinu vyzvnly. Jsou rozeznvny nrazem vtru. A zmrn jsem je nenazval Zvoneky svatho Kazimra, ale svatmu Kazimrovi. Pat prv jemu. Z kolemjdoucch se pak stvaj svdci, kte poslouchaj, co ty zvonky sv. Kazimrovi prv vyzvnj. Instalace byla i posvcena. Krom toho v tomto kostele tak rd vystupuji jako interpret, pjemn se mi v nm hraje. Musm vak ct, e se obecn v kostele nebo v chrmu ctm velice dobe. Nezle pitom na nboenstv. Je to vlastn msto, kter je samo o sob ideln instalace. Ve je tam dokonale propotno a vyveno - zvuk, svtlo... 

Pi svch vystoupench si asto pohrvte s tichmi zvuky a tichem vbec. Draz na tyto komponenty kladete i v instalacch (napklad ustn papru, kapn vody, bzuen much atd.). Lze to povaovat za v tich protest proti hluku dnen doby?

Ne, to je ryze kompozin zpsob mylen, i kdy je to paradox, protoe bubenk bv vtinou pokldn za "toho hlasitho". Ticho je vak tak hudba. Dleit je ten i onen zvuk, ale velkou roli hraje i vzdlenost mezi jejich zaznnm. Ticho je pokraovnm zvuku, kter zaznl, m i barvu tohoto zvuku. Zle pak pedevm na kvalit vjemu. Vposlouchvme se do nuanc a pak pechzme k dalmu zvuku. Pauza, to je velk vc. I pauza je zvuk. Poslouchat pauzu, a hlavn umt ji poslouchat a vnmat, to je velk umn. 

Bhem sv kariry jste nkolikrt jako interpret navtvil tehdej eskoslovensko. Zanechaly ve vs tyto nvtvy dosud iv vzpomnky?

Samozejm, rd na n vzpomnm. K tm nvtvm se ve ada vzpomnek, pjemnch a teba i tragikomickch - ve sv knize uvdm napklad situaci kolem vydn desky Ganlin tria Ancora Da Capo, kter mla vyjt na znace Supraphon. eskoslovent komunisti ji vak tenkrt zakzali, protoe jim pipadala pli avantgardn. Ano, eskoslovent komunisti nepovolili vydat skupinu z hnzda komunismu, ze Sovtskho svazu... (Supraphon desku nakonec pece jen vydal, ale a v roce 1986.)

Ale pipomenu i jin zitek. V roce 1974 jsem pijel do eskoslovenska, a protoe jsem ml natenho vejka, vydal jsem se do hospody spojen s touto postavou. Nepiji alkohol, nikdy v ivot jsem ho nepil, ani pivo. Zajmalo m to hlavn z kulturnho hlediska. Posadm se ke stolu, pijde nk a pt se: "Co si pejete?" "Minerlku," odpovdm. "Minerlku?!?" A j najednou pochopil, e nco nehraje, uvdomil jsem si, e tu maj jen pivo. Jenome nk se pt dl: "S bublinkami nebo bez?" "S bublinkami," km. nk kvnul hlavou, utrousil "OK" a pak jsem ho vidl z okna, jak jde naproti koupit lhev minerlky. To svd o velk kulturn rovni. Kdyby k takov situaci dolo tady v Litv, vynadali by mi a vyhodili by m z loklu ven... 

Kompletn verze rozhovoru vyla v asopise HIS Voice 2/2006.