english2018    20. 11. 22. 11. 24. 11. 27. 11.

Alfred Schnittke (nitke): "Seid nchtern und wachet..." 

"Alfred nitke nen Adrian Leverkhn, to je jasn. Ale pece...," napsala rusk muzikoloka Valentina Cholopova ve sv monografii o prvnm jmenovanm. Reflektovala tm nepehldnuteln vztah jedn z nejvraznjch skladatelskch osobnost rusk hudby druh poloviny 20. stolet, Alfreda nitkeho (1934-98), k romnu Thomase Manna (1875-1955) Doktor Faustus (1947) a jeho hlavn postav - skladateli Adrianu Leverkhnovi. 

V roce 1982 zkomponoval Alfred nitke (zpsob pepisu jmna vychz z rutiny, v zpadoevropskm kontextu se uv Schnittke) jednu ze svch vrcholnch skladeb, kanttu "Seid nchtern und wachet..." - Historia von D. Johann Fausten pro kontratenor, kontraalt, tenor, bas, smen sbor a orchestr, v n se k Mannovu romnu pimkl nejintenzivnji. Kdy hledal text pro faustovsk tma, zmrn se vyhnul Goetheovu romantizujcmu zpracovn, pestoe se njakou dobu zaobral mylenkou zhudebnit jeho druhou st, a shl po tzv. lidovm ten, vydanm Johannem Spiesem pod nzvem Historia von Dr. Johann Fausten, dem weitbeschreyten Zauberer und Schwarz-knstler v roce 1587 ve Frankfurtu nad Mohanem (nitke ve skladb pouil dv zvren kapitoly, popisujc Faustovy posledn dny), po textu, kter si pro svou kanttu Doktora Fausta nakn zvolil i Adrian Leverkhn. 

Kantta sestv z deseti st, navazujcch na sebe attacca, piem jejich kulminaci pedstavuje st sedm, lc Faustovu smrt. Je to stedobod, k nmu se vechny ostatn sti jakoby stahuj. nitke ho pvodn zhudebnil disonantn, "s rznmi glissandy, dynamickmi kontrasty". Ken inek mu vak toto zpracovn neposkytlo. Kdy uvaoval o jin variant, poslouila mu jako vodtko jedna z parti rozshlho dialogu Adriana Leverkhna s blem, v n je popisovno peklo: "...s mukami (...) poj se element vsmchu a extrmn hanby; nebo dotyn slastnost pekeln rovna je nejtrapnjmu zesmovn nezmrn on trzn a doprovzena je mrzkmi prstem ukazovnmi a iivm chechtotem: odtud pochzej uen, e peklu propadl k muce jet i smky a hanbu zakouej, ano, e peklo definovati jest co pern spojen zhola nesnesiteln, pesto vak nikdy neustvajc muky - a vsmchu." Vsmch, to je vlastn ponen. A prv na tento moment pekelnho utrpen se nitke soustedil pi komponovn sedm epizody kantty. Cel se nese v rytmu tanga a dominuje j Mefistv slov kontraalt, "v idelnm ppad estrdn zpvaka" (nitke si pvodn v tto roli pedstavoval hvzdu sovtsk estrdy, Allu Pugaovou), jej hlas se s pomoc mikrofonu rozlh nad celm orchestrem. Efektu vsmchu a ponen je tak dosaeno hned v nkolika rovinch: v rovin stylistick (lgr, kter je ve nitkeho pojet symbolem "stereotypizace mylen" a "dmyslnou maskou vekerho dla blova"), akustick (hlas vldnouc celmu orchestru) i hudebn-textov (zdnliv nesoulad mezi quasi estrdn psn a staronmeckm textem). Jaksi pedobraz nachzme i v Leverkhnov Apokalypse, kde "ty arci dosti zdka se objevujc nzvuky dezu, je jsou tu uity k elu zhola pekelnmu...," jako by byly pmo projektovny do nitkeho tanga. (Mimochodem, s jazzovou hudbou v podobn funkci jako u Manna se setkvme i v Bulgakovov romnu Mistr a Marktka, kde se foxtrot Vincenta Youmanse Hallelujah! "rozeznv" na tech mstech knihy - tedy prv tolikrt, co Aleluja v pravoslavn bohoslub -, piem v situacch parodizujcch ritul tzv. ern me.) 

nitkeho kantta jako celek je koncipovna v duchu skladatelova sil pojmout hudbu v jejm historickm rozsahu, v pln i poprv demonstrovanho v Prvn symfonii z roku 1972. Strukturlnm vzorem mu v "Seid nchtern und wachet..." poslouily barokn paije (ptomnost vyprave a komentujcho sboru), tet st pin stylizaci tanen psov tvorby 16. stolet, v zvru zazn quasi varhann improvizace na protestantsk chorl apod. Tato polystylovost (nitke operoval v rutin se slovem polistilistika), typick projev postmodernismu, tu nen zmiovna nhodou. Potkal se s n toti i Adrian Leverkhn, v jeho Faustovi se "vynakldaj, takka jako jaksi shrnut, veker mysliteln vrazov nosn prvky hudby vbec: ne jako mechanick npodoba a nvrat zpt, nbr, samozejm, jako disponovn, vdom ovem, vemi vrazovmi podobami, jak se kdy tvarov projevily v djinch hudby...". S problematikou polystylovosti souvis i pomr "banlnho" a "vysokho", kter v mnohch skladbch nitkeho hraje vznamnou roli, a na nj by se dala trefn aplikovat Leverkhnova poznmka, e "lovk mus bt zrovna kovan v tom, co je tk a dobr, aby si mohl takhle zanat i s tm, co je lehk". 

K faustovskmu tmatu se nitke vrtil znovu na sklonku svho ivota, kdy zkomponoval taktovou operu Historia von D. Johann Fausten (1995), opt na ve uveden staronmeck text. Rozvedl v n prvky pouit v kantt (opera nap. obsahuje i rockov pase, jejich autorem byl nitkeho syn Andrej), a samotn kantta poslouila ve sv tm nepozmnn podob jejm zvrenm aktem.

VM