english2023    24. 10. 26. 10. 3. 11.

Pondělí 8. 11. 2010, 20.00 hod.

Sál Filharmonie Hradec Králové

Arvo Pärt
Koláž na B-A-C-H pro smyčce, hoboj, cembalo a klavír op. 13 (1964/73)
1. Toccata. Preciso
2. Sarabande. Lento
3. Ricercar. Deciso 

Alfred Schnittke
Concerto grosso č. 3 pro dvoje housle a komorní orchestr (1985)
1. Allegro     
2. Risoluto    
3. Pesante    
4. Adagio     
5. Moderato 

***přestávka***

Johann Sebastian Bach / Anton Webern
Fuga (2. Ricercata) a 6 voci z Hudební obětiny BWV 1079/5 

Heiner Goebbels
Samplersuita ze Surrogate Cities, ansámblová verze (1994)
1. Sarabande / N-touch
2. Allemande / Les ruines
3. Courante
4. Gigue
5. Bourré / Wildcard
6. Passacaglia
7. Chaconne / Kantorloops
8. Menuett / L´ingénieur
9. Gavotte / N-touch remix
10. Air / Compressionen 

Orchestr Berg
David Pokorný housle
Eduard Bayer housle
Kamila Kozáková hoboj
Monika Knoblochová cembalo, sampler
Michal Nejtek klavír
Peter Vrábel dirigent 

Bachovské koláže tvoří v tvůrčím vývoji Arvo Pärta (1935) most mezi skladatelovými eklektickými (byť seriálními) začátky a díly z 80. a 90. let 20. století zrcadlícími skladatelovo duchovní znovuzrození. V první větě Koláže na B-A-C-H se za nepřetržitého pohybu zvolna přesouvá tonální těžiště z b moll do h moll. V pomalé větě je ušlechtilá melodie Bachovy Sarabandy z Anglické suity č. 6 (zde v úpravě pro hoboj s doprovodem cembala) pustošena zvukem moderního klavíru a tónovými shluky, tzv. clustery, obsahujícími všech dvanáct tónů oktávy. Disonantnost souzvuku tónů B-A-C-H je ve třetí větě nahrazena ježatostí melodického vrstvení téhož motivu, nad vším však zvítězí jasný akord D dur.

Současná přítomnost různých hudebních jazyků a časoprostorů je základem polystylistické metody Alfreda Schnittkeho (1934-1998). Schnittkeho "stylistická modulace" označuje výběr jednotlivých skladebných prvků ze slovníků minulých epoch, které skrze přenesení do nového kontextu poukazují na cosi jiného, ještě málo prozkoumaného. Z nově získaného přídomku, který se stává důležitějším než samotný předmět, pak plyne i estetické působení. Ve svém Concertu grossu č. 3 připomíná Schnittke prostřednictvím citátů pět skladatelů, jejichž výročí narození připadlo na rok 1985: H. Schütze, J. S. Bacha, G. F. Händela, D. Scarlattiho a A. Berga. Jak poznamenal skladatel: dílo začíná "neoklasicky, po několika minutách ale muzeum exploduje a my stojíme na zlomcích minulosti před nebezpečnou a nejistou budoucností".

Hudební obětinu Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750), sbírku kontrapunktických vět založených na tématu pruského krále a flétnisty Bedřicha Velikého, završuje šestihlasý ricercar, snad nejdokonalejší Bachova fuga vůbec. Mimo triové sonáty Bach v Hudební obětině nepředepsal nástrojové obsazení. Odkrýt motivické souvislosti finálního ricercaru se pokusil v polovině třicátých let 20. století Anton Webern (1883-1945) instrumentací rozdělující tóny melodie mezi větší počet nástrojů, někdy dokonce barevně osamostatňující i pouhý jediný tón melodického článku. Tuto techniku tzv. Klangfarbenmelodie, otevírající cestu k jemně diferencované nekonvenční zvukovosti, představil poprvé v roce 1919 Webernův učitel Arnold Schönberg.

Devadesátiminutový cyklus orchestrálních skladeb nazvaný podle knihy Huga Hamiltona Surrogate Cities je realistickým a navzdory všem protikladům nakonec pozitivním hudebním vyobrazením moderních velkoměst, v nichž je minulost nepřetržitě překrývána současností. Heiner Goebbels (1952) v tomto díle rozšiřuje orchestrální aparát o sampler, tj. zařízení schopné reprodukovat předem nahraný audiosignál převedený do hudebních vzorků (samplů). Díky tomu slyšíme zvuky Berlína, New Yorku, Tokia, Lyonu, Petrohradu a dalších měst, včetně zapomenuté historické vrstvy, jakou představuje zpěv židovského kantora z 20. a 30. let minulého století (viz Chaconnu). V Allemandě pak lze objevit citát ze Scarlattiho. V ansámblové verzi Samplersuity skladatel zmenšil obsazení orchestru na dvě desítky elektricky zesilovaných nástrojů. Technika samplování přenesená i na práci se vzorky různých hudebních stylů a slohů se zde mísí s formou barokní suity tvořené sledem převážně tanečních vět. 

Peter Vrábel je slovenský dirigent působící v Praze, šéfdirigent Orchestru Berg. Je neúnavným a originálním propagátorem nové hudby, aktivně spolupracuje se soudobou českou skladatelskou špičkou a prostřednictvím nejrůznějších projektů vytváří inspirativní tvůrčí prostor pro vynikající umělce mladé generace. Přestože se zaměřuje na novou hudbu, koncerty doplňuje hudbou starších období, takže se v této souvislosti zabývá i dobovou interpretací. Je držitelem Ceny Gideona Kleina. V roce 2010 získal od České hudební rady (sekce Mezinárodní hudební rady při UNESCO) ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby.

David Pokorný se po nástupu na Pražskou konzervatoř stal absolutním vítězem soutěže Prague Junior Note. V roce 2000 zvítězil v rozhlasové soutěži Concertino Praga. O rok později zvítězil v Houslové soutěži Josefa Muziky v Nové Pace a obdržel 3. cenu na Kociánově houslové soutěži. V roce 2003 zvítězil v Soutěžní přehlídce konzervatoří v Teplicích. Své umění zdokonalil na mistrovských kurzech u profesorů Andráse Kisse, Stephena Shipse, Semyona Yarosheviche, Charlese Avshariana, Bohumila Kotmela a Jana Talicha. Nahrává pro Český rozhlas a je pravidelně zván na festivaly doma i v zahraničí. V současné době působí jako vedoucí skupiny 2. houslí Symfonického orchestru Českého rozhlasu a jako koncertní mistr Orchestru Berg.

Eduard Bayer byl po absolutoriu Pražské konzervatoře přijat na Pařížskou konzervatoř, kde v roce 2007 dokončil studium Cycle de perfectionnement. Od roku 2009 studuje na Hochshule für Musik und Tanz Köln. Je absolutním vítězem Houslové soutěže Josefa Muziky (2002), držitelem 2. ceny a titulu nejlepšího českého účastníka Kociánovy houslové soutěže (2002), Hironaka Heisuke Award z Takasaki International Art Competition (2001) a 1. ceny ze Soutěžní přehlídky konzervatoří (2003). Koncertoval jako sólista v řadě evropských zemí, Japonsku a USA. Kompletně provedl sonáty pro sólové housle Ysaye. Hraje na nástroj Giussepa Guarneriho z roku 1700, jenž mu byl zapůjčen ze státní sbírky.

Orchestr BERG je mladé těleso, které přináší svěží vítr na českou hudební scénu - uvádí divácky atraktivní a inovátorské projekty, které kladou důraz především na současnou hudbu a hudbu 20. století. Tu kombinuje například s divadlem, filmem, baletem, pantomimou, videoartem, výtvarným uměním apod., vystupuje často mimo tradiční sály. Pravidelně objednává nová díla u českých skladatelů především mladé generace. V současné době má na svém kontě již desítky světových premiér, ale také mnoho českých premiér vynikajících světových autorů. Orchestr Berg založil v roce 1995 dirigent Peter Vrábel, který je dodnes jeho uměleckým vedoucím.

(Hr)