english2018    20. 11. 22. 11. 24. 11. 27. 11.

Čtvrtek 4. 11. 2010, 20.00 hod.

Sál Filharmonie Hradec Králové

Charles Wuorinen
Josquiniana (2002)
1. Helas madame
2. Faulte d'argent
3. Cela sans plus
4. Comment peult
5. Vive le Roy
6. El Grillo (´Josquin d'Ascanio´)

Brett Dean
Carlo, hudba pro smyčce a sampler (1997)

***přestávka***

Aaron Jay Kernis
Musica celestis pro smyčce (původně Smyčcový kvartet č. 1 - "Musica celestis", 2. věta), (1990)

Aaron Jay Kernis
Smyčcový kvartet č. 2 - "Musica instrumentalis" (1997, Pulitzerova cena 1998), (výběr)
1. Overture (Prelude - Air - Corrente - Stretto - Canzonetta - Musette - Canzonetta Piccolo - Ritornelli Diversi con Variazioni)

Aaron Jay Kernis
Sarabanda in memoriam pro smyčce (původně Smyčcový kvartet č. 2 - "Musica instrumentalis", 2. věta), (1997, arr. 2003)

Český komorní orchestr
Jakub Sedláček housle
Marek Ferenc housle
Jiří Kabát viola
Martin Ondráček violoncello
Andreas Sebastian Weiser dirigent

Charles Wuorinen (1938) se stal v roce 1970 nejmladším držitelem Pulitzerovy ceny. U příležitosti skladatelových sedmdesátin vydaná Josquiniana ukazuje nezáludnou stranu skladatelova hudebního jazyka. Jde o soubor šesti světských skladeb (některých zřejmě instrumentálních, jiných vokálních) spojovaných se jménem Josquina Desprez, tvůrce patřícího ke generaci frankoflámských skladatelů narozených kolem roku 1450. Některé ze tří až pětihlasých originálů (např. El Grillo) upravil Wuorinenen pro obsazení smyčcového kvarteta a zařadil do svého cyklu navzdory tomu, že Josquinovo autorství nelze prokázat. Wuorinenova Josquiniana se nese v duchu přehledné, světlé hudby renesančního velikána, který se vedle svého současníka a mistra bolestných stavů Pierra de la Rue vyjímá jako Dürer vedle Grünewalda.

Australan Brett Dean (1961) působil více než patnáct let jako hráč na violu v orchestru Berlínských filharmoniků. Jako skladatel byl v roce 2009 poctěn udělením Grawemeyerovy ceny. Titul skladby Carlo odkazuje na Carla Gesualda, astmatického knížete z Venosy a geniálního skladatele, který rozvířil v roce 1590 italské společenské vody vraždou své choti Marie d´Avalos a jejího milence Fabricia Caraffy, vévody z Andrie. Skoro se zdá, jakoby existovala přímá spojitost mezi tragickými událostmi (pocitu viny se Gesualdo nezbavil ani po osvobozujícím rozsudku) a skladatelovým nutkavým využíváním hudebních protikladů - tonálních trojzvuků a chromatických spojů, jimž odpovídají v textových předlohách spojení typu bolestná radost, sladká bolest apod. Dean ve skladbě využívá digitalizované vzorky zvuků (samply) z Gesualdových madrigalů Moro, lasso, al mio duolo a Tu piangi, o Filli mia a druhého Responsoria pro Svatý týden. Manýristické vyjadřovací prostředky se tak prolínají s hudebním jazykem 20. století. Na cestě mezi oběma časovými pásmy se původní motivy zmenšují, až se šeptem vyslovovaná slova proměňují v rozčilené dýchání. Dosažené dramatické napětí se stává ozvěnou osudné neapolské noci.

Aaron Jay Kernis (1960) získal Pulitzerovu cenu (1998) i Grawemeyerovu cenu (2002) jako nejmladší skladatel v dějinách jejich udílení. Druhá věta jeho Smyčcového kvartetu č. 1, v úpravě pro smyčce nazvaná shodně jako celý kvartet "Musica celestis", je navzdory svému romantickému ladění inspirována učením Hildegardy z Bingenu (1098-1179). Hudba v dnešním slova smyslu, tedy nástrojová hudba a zpěv, byla až třetím patrem středověké hudební teorie, po kosmologické musice mundaně (která byla propojena s hudbou andělskou, tj. celestis) a musice humaně (duchovní harmonii). Spekulativní metafyzika, rozumějící poznání jako poznání nadsmyslového, prostupuje i Hildegardino pojetí, které v hudbě spatřuje jak obdivuhodnou symfonii, jíž andělé velebí Boha, tak naše spojení s harmonií nebe a dokonalé propojení duše a těla.

Podtitulem Pulitzerovou cenou vyznamenaného Smyčcového kvartetu č. 2 - "Musica instrumentalis" jsou míněny renesanční a barokní soubory převážně tanečních vět, konkrétně suity Bachovy a skladby ze sbírky Fitzwilliam Virginal Book. Druhou větu třívětého Smyčcového kvartetu č. 2, v originále nazvanou Sarabande Double, Sarabande Simple, upravil Kernis pro smyčcový orchestr a učinil z ní Sarabandu na paměť obětí 11. září 2001 a Bette Snappové.

Andreas Sebastian Weiser, finalista Mezinárodní dirigentské soutěže Artura Toscaniniho v Itálii, studoval na základě stipendia DAAD také u Václava Neumanna a byl druhým dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu. V roce 1990 si jej Jenští filharmonici zvolili svým šéfdirigentem a stal se tak nejmladším hudebním ředitelem v Německu. V roce 1993 narychlo zaskočil za Semjona Byčkova, načež následovala další pozvání k Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu, k Mnichovskému rozhlasovému orchestru a k orchestru Bach Collegium München. Pravidelně spolupracuje jako asistent s Lorinem Maazelem, opakovaně účinkoval s Mstislavem Rostropovičem. Dirigoval mj. Bamberské symfoniky, Symfonický orchestr Středoněmeckého rozhlasu v Lipsku, Stuttgartské filharmoniky, Lucernský symfonický orchestr ad. Je hlavním dirigentem Filharmonie Hradec Králové a dirigentem Českého komorního orchestru.

Český komorní orchestr je nástupcem orchestru stejného jména, založeného roku 1946 dirigentem Václavem Talichem. První houslista tehdejšího orchestru, Talichův žák a spolupracovník, primárius a zakladatel Vlachova kvarteta Josef Vlach, se po deseti letech vrátil k Talichově myšlence. V roce 1957 kolem sebe soustředil čtyřiadvacet hráčů na smyčcové nástroje a stal se vedoucím orchestru, který se rychle prosadil mezi nejlepší komorní orchestry. Po Vlachově odchodu v roce 1988 se studia repertoáru vedle koncertní mistryně Jany Vlachové (dcery Josefa Vlacha) ujali dirigenti Ondřej Kukal a Andreas Sebastian Weiser. ČKO účinkuje v mnoha zemích Evropy (Německo, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko, Francie, Španělsko, Polsko, Chorvatsko).

(Hr)