english2023    24. 10. 26. 10. 3. 11.



Vstupenky « Zpět na program HFHK 2019

Čtvrtek 24/10 2019, 20.00 h
Sál Filharmonie Hradec Králové

Na Shakespeara a Homéra
Závěrečný koncert festivalu Hudební fórum Hradec Králové 2019

Hans Abrahamsen (*1952)

Let me tell you [Povím vám] pro soprán a orchestr (2012–13)

  • I. část
    • 1. Let me tell you how it was [Já vám povím, jak to bylo]
    • 2. O but memory is not one but many [Ó, místo jedné je pamětí mnoho]
    • 3. There was a time, I remember [Byl čas, já ho pamatuji]
  • II. část
    • 4. Let me tell you how it is [Já vám povím, jak to je]
    • 5. Now I do not mind [Nesejde na tom]
  • III. část
    • 6. I know you are there [Vím, že jste tady]
    • 7. I will go out now [Takže teď půjdu ven]

Objednávka Nadace Berlínských filharmoniků s podporou Dánské umělecké nadace
Prem. 20. 12. 2013, Berlín, Barbara Hannigan, Berlínští filharmonikové, Andris Nelsons
Royal Philharmonic Society Award for Large-Scale Composition 2015
Grawemeyer Award for Music Composition 2016
Gramophone Classical Music Award for Contemporary Music 2016
Nordic Council Music Prize 2016
Diapason d'Or 2016
Edison Klassiek prize 2016
Danish Radio P2 – Album of the year 2017

Nakladatel: Edition Wilhelm Hansen AS

- - - Přestávka - - -

Anders Hillborg (*1954)

Sirens [Sirény] pro dva soprány, smíšený sbor a orchestr (2011)

Objednávka Losangelské filharmonické společnosti a Chicagského symfonického orchestru
Prem. 25. 11. 2011, Los Angeles, Anne Sofie von Otter, Hila Plitmann, Los Angeles Master Chorale, Losangeleský filharmonický orchestr, Esa-Pekka Salonen

Marta Reichelová soprán (Abrahamsen)
Martina Masaryková soprán (Hillborg)
Linda Ballová soprán (Hillborg)
Kühnův smíšený sbor
Jaroslav Brych sbormistr
Filharmonie Hradec Králové
Marián Lejava dirigent

Světelný design: Jaromír Vlček
Osvětlovací a vizuální technologie: Petr Zima


Na počátku Abrahamsenova zhudebnění Griffithsova románu Let me tell you stál nápad spisovatelovy manželky na originální narozeninový dárek: milostnou píseň. Zprostředkovatelkou nápadu a posléze i tvůrčí objednávky od Berlínských filharmoniků se stala fenomenální sopranistka Hanniganová, která Abrahamsena před jeho první velkou kompozicí pro hlas a orchestr zasvětila do dějin vokální hudby, resp. tvoření a porušování pravidel bel canta. Griffiths ve své knížce popisuje příběh Ofélie, ale tentokrát z pohledu samotné hrdinky. Svědectví proměny toho, co žena mohla cítit v minulosti a může dnes, spisovatel utkal za použití pouhých ca 480 slov – Oféliiny slovní zásoby v Shakespearově hře. Pomohl také s rozdělením libreta na tři části: jak to bylo, je a bude. Hlas ženy, která se odvážila vzít svá slova a vyprávět svůj příběh, je místy zajíkavý monteverdiovským dělením delších tónů na drobné rytmické hodnoty. Hudební materiál je zpočátku omezen výhradně na téma vypůjčené z Abrahamsenovy kultovní kompozice Schnee (Sníh). Vrcholné hojnosti hudba dosáhne, když se Hamlet stane pro Ofélii sluncem a hrdinka se mění v předmět jeho odrazu. V pozadí obrazu je již přítomen ostrý tón bolesti a neštěstí. Na své poslední cestě anglickou zimní krajinou se Ofélie vzdává lásky, všeho.

Hillborg touží najít zvuky, které ještě nikdo neslyšel. Ve své tvorbě vychází z vytříbeného smyslu někdejšího sborového zpěváka pro tvoření vícehlasu, čili pro kontrapunkt, i z poučky elektronické hudby, že jakýkoliv zvuk se může stát hudbou. Hillborgova hudba plná neslýchané krásy působí vytržení mysli doprovázené změnou vnímání času. Podobá se v tom účinku neodolatelně sladkého a současně smutného zpěvu dvou Sirén ponořujícího duši i tělo v osudnou netečnost, která je předzvěstí zkázy. Podle Homéra nejchytřejší Řek Odysseus – v římské mytologii Ulysses – proplul cestou k domovu bez úhony zónou mořských víl, v níž hédonismus a sexualita jdou ruku v ruce s nebezpečím a smrtí. Zpěváci a orchestr se u Hillborga stávají Sirénami, posluchači ve svých sedadlech Ulysseem moudře upoutaným na radu Kirké ke stěžni. Kdo zůstane k vábení hluchým, zařadí se k Ulysseovým druhům s ušima zalepenýma včelím voskem. Hillborg ve svém libretu rozvíjí manipulace bájných bytostí, egu lichotící chvalozpěvy i přísliby rozkoše a úplného poznání. Nakonec je však hrůzná podstata Sirén odhalena jejich křikem. Vítězství hrdiny vedeného láskou k vlastní ženě oznamuje závěrečné zklidnění mořské i citové hladiny.

Marta Reichelová absolvovala JAMU v Brně, v roce 2018 zde získala i doktorský titul. Je držitelkou několika hlavních i zvláštních cen z pěveckých soutěží a semifinalistkou International Hans Gabor Belvedere Singing Competition v Amsterdamu. Je pravidelným hostem Národního divadla Brno, spolupracuje s Národním divadlem v Praze, s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě a s předními českými orchestry. Její repertoár tvoří operní postavy lyrického a koloraturního oboru (Liška Bystrouška, Zerlina, Královna noci ad.). S J. Bělohlávkem a Českou filharmonií účinkovala v Royal Festival Hall v živém rozhlasovém přenosu BBC, s J. Hrůšou na zahajovacím koncertě 122. sezóny ČF. Za interpretaci soudobé hudby byla dvakrát oceněna širší nominací na Cenu Thálie (mj. za Maid v Powder her face T. Adése).

Martina Masaryková studovala na Konzervatoři Žilina, Církevní konzervatoři v Bratislavě a Vysoké škole múzických umění. Druhé ceny získala na mezinárodních pěveckých soutěžích A. Dvořáka v Karlových Varech a M. Schneidera-Trnavského v Trnavě, cenu za nejlepší interpretaci koloraturních árií na soutěži Ady Sari v polském městě Nowy Sącz. Jako host účinkovala v Opeře Slovenského národního divadla, Státní opeře v Banské Bystrici, Státním divadle Košice, Janáčkově opeře NdB aj. Spolupracovala se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu i se Slovenskou filharmonií (Carmina Burana, Německé requiem). Účinkovala v Itálii, České republice, Polsku, Rakousku, Maďarsku a Španělsku, jako Královna noci absolvovala s pražským Národním divadlem turné po Japonsku.

Linda Ballová vystudovala bratislavskou Konzervatoř a Vysokou školu múzických umění. Zvítězila v Soutěži studentů konzervatoří Slovenské republiky a na Mezinárodní pěvecké soutěži I. Godina Iuventus Canti. Na Mezinárodní pěvecké soutěži M. Schneidera-Trnavského v Trnavě se umístila jako druhá a byla finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže F. Tagliaviniho. Účinkovala ve Státním divadle Košice, Národním divadle moravskoslezském, Státní opeře v Banské Bystrici, v rámci Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl se představila jako Milada. Ztvárnila i Mařenku, ve Slovenském národním divadle Donu Annu a Emilii Marty. Jako host vystoupila na koncertě J. Cury v Bratislavě, opakovaně účinkovala se Slovenskou filharmonií.

Kühnův smíšený sbor vznikl v roce 1959 připojením mužských hlasů k o rok staršímu ženskému komornímu sboru. Těleso, v jehož čele stál pětačtyřicet let sbormistr Pavel Kühn, se stalo průkopníkem v uvádění a cappellových děl světového romantismu. Své kvality prokázalo také v oratorním a kantátovém repertoáru, jenž se vyvíjel především v úzké spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Sbor byl partnerem prestižních symfonických těles domácích (Česká filharmonie, SOČR, PKF) i zahraničních (Královský orchestr Concertgebouw, Orchestr curyšské Tonhalle, Izraelská filharmonie) a má na svém kontě řadu znamenitých nahrávek (např. kompletního sborového díla B. Martinů nebo soubornou nahrávku Fibichovy Hippodamie).

Jaroslav Brych vystudoval hru na lesní roh na Konzervatoři Pardubice a dirigování na AMU v Praze. Byl sbormistrem Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy, dirigentem a šéfdirigentem Symfonického orchestru Armády České republiky a dirigentem Opery Mozart Praha. V roce 1994 byl druhým sbormistrem Pražského filharmonického sboru, v letech 1996–2005 jeho sbormistrem hlavním, v letech 2006–12 řídil Pražský komorní sbor. V současnosti vede Foersterovo komorní pěvecké sdružení, spolupracuje s Pražským filharmonickým sborem, Kühnovým smíšeným sborem, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dalšími českými orchestry. Vedle dirigentské a sbormistrovské činnosti učí na HAMU, Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a na Konzervatoři Pardubice.

Filharmonie Hradec Králové nese svůj název od vzniku České republiky v roce 1993. Těleso navázalo na činnost profesionálního městského orchestru založeného v roce 1978, který dosáhl statusu státního symfonického orchestru v roce 1987. Významná období uměleckého rozkvětu orchestru jsou spojena se jmény prof. F. Vajnara, O. Kukala a A. S. Weisera. Od sezony 2018–2019 je šéfdirigentem FHK Kaspar Zehnder. FHK účinkuje na významných festivalech včetně Pražského jara a také v zahraničí. Dosaženou interpretační kvalitu orchestru dokumentují nahrávky pro tuzemské i zahraniční vydavatele, Českou televizi a Český rozhlas. Od roku 2005 je Filharmonie Hradec Králové pořadatelkou festivalu Hudební fórum Hradec Králové.

Marián Lejava absolvoval obory skladba a dirigování na VŠMU v Bratislavě, oba obory tamtéž vyučuje. Je členem občanského sdružení skladatelů a sympatizantů soudobé hudby SOOZVUK. V letech 2007–14 vedl operní studio VŠMU, od roku 2014 je hlavním dirigentem souboru nové hudby Prague Modern. Spolupracoval s mnoha soubory soudobé hudby, např. s Melos Ethos Ensemble (2005–7) a VENI ensemble (1999–2009). Pravidelně hostuje jako dirigent v Opeře Slovenského národního divadla (od 2006), Slovenské filharmonii (od 2007), Státní filharmonii Košice (od 2011) a Státním divadle Košice (od 2014). Nahrál více než 15 CD titulů, VENI ACADEMY – ROLLING TONES / In zarter Bewegung a Houslové koncerty K. Szymanowského a A. Berga získaly Radio_Head Award 2013 a 2016.

Výkladové texty: Mgr. Marek Hrubecký

« Zpět na program HFHK 2019