english2020    11. 10. 13. 10. 15. 10.



Vstupenky « Zpět na program HFHK 2020

čtvrtek 15/10 2020, 20.00 h
Sál Filharmonie Hradec Králové

KONCERT ZRUŠEN

F3 – Gran Toccata

Thomas Larcher

Chiasma for orchestra (2017)

Objednávka Orchestru Gewandhausu financovaná Hudební nadací Ernsta von Siemense
Prem. 15. 3. 2018, Lipsko, Gewandhausorchester, Andris Nelsons

Nakladatel: Schott Music GmbH

 

Dieter Ammann

Klavírní koncert – „Gran Toccata“ (2016–19)

Objednávka BBC Radio 3, Bostonského symfonického rochestru, Vídeňského koncertního domu, Luzernského festivalu, Mnichovských filharmoniků a Tchajpejského symfonického orchestru
Prem. 19. 8. 2019, Royal Albert Hall Londýn (BBC Proms 2019), Andreas Haefliger, Symfonický orchestr BBC, Sakari Oramo

Nakladatel: Bärenreiter-Verlag

 

- - - Přestávka - - -

 

Jörg Widmann (*1973)

Mše pro velký orchestr (2005)

  1. Kyrie Introitus
    Monodia (Sequenza ad una voce)
    Interludium I
    Contrapunctus I (a due voci)
    Interludium II
    Contrapunctus II (a tre voci)
    Interludium III
  2. Gloria Antiphon (Echo-Choral)
    Contrapunctus III
  3. Crucifixus
  4. Et Resurrexit Contrapunctus IV
    Exodus

 

Objednávka Suntory Hall, Pařížského orchestru a Symfonického orchestru Hesenského rozhlasu
Prem. 31. 8. 2018, Tokio, Suntory Hall, Carolin Widmann, Tokijský metropolitní symfonický orchestr, Jörg Widmann

Nakladatel: Schott Music GmbH

 

Daniel Wiesner klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Kaspar Zehnder dirigent

 

Skladatel a klavírista Thomas Larcher, spoluzakladatel a do roku 2003 umělecký vedoucí festivalu Klangspuren, tedy jednoho z nejproslulejších festivalů nové hudby, přináší na koncertní pódia velkoměst jemnou zvukovou paletu odposlechnutou v přírodě tyrolských údolí. Jedinečné tóny nachází pro vyjádření lidské osamělosti. Když si Orchestr lipského Gewandhausu u tohoto skladatele objednal desetiminutovou skladbu, která by obsahovala celý svět (přinejmenším „nějaký“ celý svět) v jeho různorodosti a strašných krajnostech – kráse i ukrutnosti – skladatel odpověděl zhuštěnou malou symfonií. V ní pracuje s prazdroji hudební skladby (a symfonie zvláště): konfrontací, vývojem a shrnutím. Titul Chiasma je mimo jiné termín pro prostorové uspořádání anatomických struktur, které dává zkřížený tvar. Párování a křížení různorodých prvků je i Larcherův léta rozvíjený kompoziční postup. Obraty starší hudby se proto vynořují v jeho dílech zcela přirozeně, aniž by působily jako pozůstatky minulosti: jako když se prst rukavice obrací do sebe. Tradiční sled akordů způsobilý uzavřít celek skladby skladatel nechává v tomto případě nedopovězený. Je-li zlo popřením dobra (v souvislosti s titulem Larcherovy skladby by se chtělo říct jeho ukřižováním), dál zůstává otevřená možnost, že člověk přehlédne počátek pocházející z dobra, že za osobní svobodou přeslechne výzvu toho, který si svobodný protějšek stvořil. Navázat na hlas akordeonu tichý jako svědomí musí každý posluchač sám.

Dieter Ammann vede dvojí hudební život. Jako výjimečně pohotový trumpetista, klávesista a baskytarista je spojen především s jazzfunkem, který dodal jazzu zemitost rocku. Jako skladatel vážné hudby zapisuje hlemýždím tempem obyčejnou tužkou mraky drobných not, kterými se černají jeho výhradně na objednávku tvořené partitury. Ty praskají ve švech pulsující energií i zvukovou fantazií a zvou posluchače k fyzickému zážitku z jízdy na horské dráze čistě hudebních událostí a akustických vjemů. Partitura Klavírního koncertu ohromí přemrštěnou složitostí rytmů, které lépe zní, než se čtou. Afroamerické rytmické cítění – beat a off beat (tepající základna a tóny kladené mimo tento puls) – zde naráží na limity evropské notace. Podtitul Velká toccata odkazuje k formově uvolněným skladbám, v nichž jde o předvedení zručnosti hráče na klávesový nástroj, který vystupuje až v roli bicisty (toccare = bít), případně druhého orchestru. Neustálé používání rychlých figurací – opakovatelných útvarů jinak zanedbatelného významu – vytváří dojem pohybu, kterému nikdy nedojde energie. Myriády vybroušených plošek skládají zvukové bohatství, jakého od dob Ravela nikdo nedosáhnul. Ammann věnoval svůj koncert lidem, kteří s bdělou myslí v zájmu trvale udržitelného rozvoje méně konzumují. Oheň jeho hudby má svítit v moři klimatických změn jako maják.

Mše – vrcholná římskokatolická bohoslužba – zpřítomňuje oběť života a smrti Ježíše Krista. Widmannovo zhudebnění vybraných částí mše spojuje muže na kříži s obecným údělem člověka. „Pane, smiluj se“ skladateli splývá s otázkou, kde je nepřítomný Bůh; „pokoj na zemi“ s přijetím starosti o jiné. Skladatel komponuje iluzivní mši pro sóla, sbor, varhany a orchestr: bez sól, sboru a varhan. Text místy heslovitě vpisuje pod nástrojové hlasy. Stejnou hudbou vstupu a závěru (citátem z jiné své skladby) dává skladbě symetrii, v mezihrách a ve scéně na Golgotě evokuje harfami a citerami starozákonní instrumentář. V Gloria neoslavuje slavení, ale straní tichému chorálu tvůrců pokoje. Originální formu díla spoluutváří monodie, tj. sólový „zpěv“, a čtyři kontrapunkty, tedy skladby složené ze současně znějících hlasů stejnojmennou technikou. Zapojování různých nástrojových rejstříků činí z prosebné monodie bezmála melodii zvukové barvy. Kontrapunkt I pro dva hlasy zobrazuje lidské a božské, u Krista nesmíšené i nerozdělené, Kontrapunkt II pro tři hlasy sestupuje do hlubin říše smrti. V Kontrapunktech III a IV se mnohohlas proměňuje ve zvukový prostor, v němž přestává platit zemská přitažlivost. Pomalé klouzání do jiného souhrnného stavu vyjadřuje nerozlučnost jediného procesu Kristova ukřižování a zmrtvýchvstání, odevzdání se do dispozic disponujícího a přijetí Ježíšovy smrtelné oběti Otcem.

Kaspar Zehnder je uměleckým šéfem festivalu Murten Clasic, Symfonického orchestru Biel-Solothurn, Filharmonie Hradec Králové a Mezinárodní letní akademie Biel. V Bernu studoval hru na flétnu u P. Indermühlové a dirigování u E. Körnera. V Curychu, Basileji, Paříži, Sieně a na Evropské Mozartově akademii získal další podněty od A. Nicoleta, R. Weikerta, M. Honecka a Ch. Dutoita. Pravidelně diriguje Slovenskou filharmonii, Rozhlasový symfonický orchestr Bukurešť nebo Sinfonii Varsoviu. Jako flétnista hraje mnoho let v komorních souborech „mit vier“ a Ensemble Paul Klee a účastnil se turné se S. Rattlem a M. Koženou, ze kterého vzešlo CD vydané labelem Pentatone. Jeho vášní jsou rarity a objevy, viz první nahrávku symfonických děl Josepha Laubera aj.

Daniel Wiesner studoval na Pražské konzervatoři u Valentiny Kameníkové a na AMU ve třídě prof. Petera Toperczera. V letech 1988 a 1990 absolvoval mistrovské kurzy u Rudolfa Kehrera ve Výmaru. Je vítězem Skotské mezinárodní klavírní soutěže v Glasgow a nositelem ceny z Mezinárodní hudební soutěže Vianna da Motta v Lisabonu. V roce 1993 obdržel Cenu Josefa Hlávky. Je členem komorního souboru „In modo camerale“, který získal v roce 1996 Cenu Českého spolku pro komorní hudbu a v témže roce se stal finalistou soutěže komorní hudby v japonské Ósace. V roce 2009 obdržel Cenu České hudební rady za vynikající interpretaci soudobé hudby a propagaci české tvorby. Od roku 2012 působí na AMU v Praze.

Janáčkova filharmonie Ostrava navazuje na tradici ostravského rozhlasového orchestru, který byl založen v dobách, kdy město navštěvoval Hindemith, Prokofjev a Stravinskij. Symfonický orchestr byl ustaven v roce 1954, od roku 1962 vystupoval pod názvem Státní filharmonie Ostrava. Svůj dnešní název získal v roce 1971 pod vedením dlouholetého šéfdirigenta Otakara Trhlíka. Současným šéfdirigentem je Vasilij Sinajskij. Jako hosté JFO řídili dirigenti Jansons, Baudo, Ančerl, Neumann, Mackerras, Fedosejev, I. Fischer, Wit ad. Orchestr hostoval mj. v USA, Japonsku, Austrálii či Jižní Koreji.

 

Výkladové texty: Marek Hrubecký

 

« Zpět na program HFHK 2020