english2020    11. 10. 13. 10. 15. 10.



Vstupenky « Zpět na program HFHK 2020

úterý 13/10 2020, 20.00 h
Sál Filharmonie Hradec Králové

KONCERT ZRUŠEN

F2 – Píseň o Zemi (pův. Colin Currie)

Steve Reich (*1936)

Hudba pro ansámbl a orchestr (2018)

I
II
III
IV
V

Společná objednávka Losangeleské filharmonické společnosti, hudebního a uměleckého ředitele Gustava Dudamela, Newyorské filharmonie, hudebního ředitele Jaapa van Zwedena, Londýnského symfonického orchestru, Sanfranciského symfonického orchestru, Sydneyského symfonického orchestru a Filharmonie Baltského moře
Prem. 1. 11. 2018, Walt Disney Concert Hall, Los Angeles, Losangeleská filharmonie, Susanna Mälkki

Nakladatel: Boosey and Hawkes Music Publishers Ltd.

 

Christopher Rouse (1949–2019)

Rapture [Vytržení] pro orchestr (2000)

Objednávka Marisse Jansonse a Pittsburského symfonického orchestru
Prem. 5. 5. 2000, Heinz Hall, Pittsburgh, Pittsburský symfonický orchestr, Mariss Jansons

Nakladatel: Boosey and Hawkes Music Publishers Ltd.

 

- - - Přestávka - - -

 

Christopher Cerrone (*1984)

Will There Be Singing [Zda se také zpívá] pro orchestr (2017)

Objednávka Losangeleského komorního orchestru, hudebního ředitele Jeffreyho Kahanea
Prem. 20. a 21. 5. 2017, Alex Theatre a Royce Hall, Los Angeles

 

Andrew Norman

Sustain (2018)

Objednávka Losangeleské filharmonické společnosti, hudebního ředitele Gustavo Dudamela
Prem. 4. 10. 2018, Walt Disney Concert Hall, Los Angeles, Losangeleská filharmonie, Gustavo Dudamel
Grammy 2020 v kategorii Nejlepší orchestrální výkon a nominace na Grammy 2020 v kategorii Nejlepší soudobá klasická skladba
Nominace na Pulitzerovu cenu 2019

Nakladatel: Schott Music GmbH

 

Filharmonie Hradec Králové
Andreas Sebastian Weiser dirigent

 

Americký skladatel Steve Reich více než třicet let nepsal pro orchestr. Bylo to poté, co se svou zdůrazněně rytmickou hudbou narazil u orchestru v Kolíně nad Rýnem. Snaha prosadit věcný řád, tj. počítat pohyby, se tu střetla se snahou zachovat přirozenou živost, které je mechanický čas ukradený. Když modernistická hudba 20. století začala zacházet na úbytě rytmické nepravidelnosti a přetržitosti, Reich se souputníky znovunastolil pravidelnost a nepřetržitost. Jeho protijed spočíval v pulzujícím rytmickém nebo melodickém opakování, které se proměňuje v prodlouženém časovém rámci prostřednictvím pozvolných změn zvuků nebo vzorů. Opakování navozovalo pocit trvání, dokonce vytržení z času, pozvolnost změn se podobala vnímání pohybu minutové ručičky na hodinkách. Zprostředkovatelem mezi oběma krajnostmi – trváním a plynutím – se stal rytmus. Dnešní široké přijetí Reichovy hudby otevřelo skladateli cestu zpět k médiu orchestru. Jeho Hudba pro ansámbl a orchestr z roku 2018 se inspiruje Bachovým Braniborským koncertem č. 5, který je založen na kontrastu skupiny sólových nástrojů (zde rozšířené na 20 hudebníků) a orchestru (zde tvořeného smyčcaři – s výjimkou hráčů u prvních pultů kolem dirigenta – a trubkami). Hudba má pět bez přerušení navazujících vět, ve kterých se nemění tempo, ale průběžný tep udávaný klavíry. Ten vytváří oblouk A-B-C-B-A, jakoby cyklista jel stále stejnou rychlostí, ale v úsecích A šlapal rychle na nejlehčí převod, v úsecích B středními otáčkami na středně těžký převod a v úseku C jen zvolna na převod nejtěžší.

Oceňovaný americký symfonik a neoromantik Christopher Rouse byl i přes převážně temné náměty svých skladeb bardem zpívajícím pro povzbuzení bližního. V komponování neviděl sebeukájení, ale milování se s druhým. Roli skladatele beethovensky odpovědného vůči publiku a společnosti přitom dostál, aniž by obětoval svoje já. S výjimkou citací se nevracel k jednoduchosti a libozvučnosti příznačné pro hlavní proud neoromantismu. Citovou naléhavost promítl do zvýšené hlasitosti svých hudebních vyznání, která tak spojují sílu rocku – Rouse byl prvním akreditovaným přednášejícím jeho dějin – s vytříbenými formami vážné hudby. Toto spojení se u Rouse odehrává na tak hluboké úrovni, že již nelze říct, co přesně je vliv pop-music. Smrt, která vzala Chrisovi v osmi letech nejlepšího kamaráda a jako dospělému pak řadu kolegů i maminku, se stala námětem mnoha skladatelových děl; v nejosobnější podobě pak i poslední, letos posmrtně premiérované Symfonie č. 6. Vrcholem druhé, ke světlu směřující linie tvorby je symfonická báseň Vytržení, v níž Rouse postupným zrychlováním tempa i zvyšováním hlasitosti dosahuje oslepující extáze, proměny klidu v radost.

Christopher Cerrone, skladatel navržený v roce 2014 na cenu Grammy, pojímá hudební skladbu nezřídka jako text, který přetváří jiný text, přesněji báseň. Pocit z politické situace po zvolení Trumpa do prezidentského úřadu v roce 2016 skladateli splynul s mottem Brechtových Svendenborských básní (1939):

Zda se také zpívá
Ve zlých, temných dobách?
Také se v nich zpívá
O zlých, temných dobách.

Cerroneho kompoziční technika spočívá v neúnavném rozvíjení jediného hudebního článku, až se stane „zpěvem“. V tomto případě se dva úvodní souzvuky, které vyjadřují znepokojení nad stavem světa, promění v temně snový smuteční pochod. Harfa začne i druhé „dvojverší“ skladby. Variace úvodní úzkostné hudby tentokrát nezní nadějeplně, ale ani beznadějně: rostoucí radost z tvoření není možné potlačit. Cerrone nevěří, že by umění mělo moc měnit politická stanoviska druhých. Jako potomek italského přistěhovalce zná odpor k menšinám a sdílí názor, že Spojené státy americké jsou tavicím kotlem, ve kterém se nic neroztavilo. Než by ale zvolil protiútok na většinu, přiznává raději vlastní zranitelnost a populismu a manipulaci vzdoruje po vzoru Havla: životem v pravdě.

Název skladby Sustain Andrewa Normana je odvozen od „udržovacího“ pedálu klavíru, který vyřazuje z činnosti soustavu dusítek, takže s každou zahranou notou volně vibrují všechny struny nástroje. Množinou klavírních strun, jejichž rozezníváním vzniká zvuková instalace plná svobody a rovnoprávnosti, se v Normanově skladbě stává orchestr s mnohonásobně dělenými smyčci. Naslouchání melodii i jednotlivému tónu je jen z nepatrné části přímým vnímáním aktuálně daného: z větší části jde o podržení už nepřítomného, případně očekávání ještě nepřítomného. Tento časový dvorec Norman rozšiřuje za hranice osobní zkušenosti. Představuje si vnímání hudby v roce 2118, vzestup a pád druhů, pohyb tektonických desek, zrození a smrt hvězd. Zve ke společnému naslouchání Zemi. Skladatelův smutek vychází z vědomí, že v tomto kritickém okamžiku našeho vývoje neděláme dost pro udržení planety, která drží nás. Norman opakuje desetkrát stejnou hudbu, pokaždé však rychleji. Myšlenka rozprostřená na začátku do 399 taktů se postupně smrskává, takže při devátém opakování trvá pouhých šest dob. Každé nové uvedení ohlásí akord hraný dvěma nestejně naladěnými klavíry. Desáté opakování připouští možnost naprostého zpustošení přírody a s ní člověka. Poslední gesto vzdušných a němých tahů smyčci však nabízí nepatetické přijetí naší vlastní omezenosti a příslušnosti k vesmíru. Říká: naslouchej přírodě, závisí i na Tobě. Postaru: tvoř pro věčnost.

Andreas Sebastian Weiser, absolvent Vysoké školy umění v Berlíně, se stal v roce 1985 finalistou prvního ročníku Mezinárodní dirigentské soutěže A. Toscaniniho v Itálii. Na základě stipendia Německé akademické výměnné služby studoval u Václava Neumanna při České filharmonii a následně byl druhým dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu. V letech 1990–98 byl šéfdirigentem Jenských filharmoniků. Od roku 2006 působil ve Filharmonii Hradec Králové jako dirigent, v letech 2012–18 jako šéfdirigent. V letech 2016–19 byl hudebním ředitelem Státní opery v Praze. Pravidelně spolupracoval s M. Rostropovičem a L. Maazelem, hostuje u Katarského filharmonického orchestru.

Fenomenální skotský bubeník Colin Currie pravidelně účinkuje s nejlepšími orchestry a dirigenty světa. Královská filharmonická společnost mu udělila ocenění Young Artist Award (2005) a Instrumentalist Award (2015). Díla pro něj napsali Reich, Carter, Andriessen, HK Gruber, Turnage, MacMillan, Dean, Birtwistle, Rautavaara, Helen Grime, Higdonová, Aho, Wallin, Schwertsik, Norman, Julia Wolfe, Muhly, Mantovani, Bedford a Akiho. V roce 2006 Currie založil soubor hráčů na bicí nástroje zaměřený na hudbu Steva Reicha „Colin Currie Group“. Ansámbl opakovaně účinkoval na BBC Proms i mnoha dalších mezinárodních festivalech a stal se zplnomocněným vyslancem Reichovy skladby Drumming. Nahrávkou tohoto titulu zahájil svoji činnost i label Colin Currie Records.

Filharmonie Hradec Králové nese svůj název od vzniku České republiky v roce 1993. Těleso navázalo na činnost profesionálního městského orchestru založeného v roce 1978, který dosáhl statusu státního symfonického orchestru v roce 1987. Významná období uměleckého rozkvětu orchestru jsou spojena se jmény prof. F. Vajnara, O. Kukala a A. S. Weisera. Od sezony 2018–2019 je šéfdirigentem FHK Kaspar Zehnder. FHK účinkuje na významných festivalech včetně Pražského jara a také v zahraničí. Dosaženou interpretační kvalitu orchestru dokumentují nahrávky pro tuzemské i zahraniční vydavatele, Českou televizi a Český rozhlas. Od roku 2005 je Filharmonie Hradec Králové pořadatelkou festivalu Hudební fórum Hradec Králové.

 

Výkladové texty: Marek Hrubecký

 

« Zpět na program HFHK 2020