Co hráč PKF – Prague Philharmonia, to sólista: ukáže se v neobarokním koncertu Bibika. Smyčcový orchestr dýchající spolu jako kvarteto a fortissimo výrazu z dokonalosti souhry místo hlasitosti: v Coriglianově symfonii prolamující po vzoru Velké fugy Beethovena hranici mezi hudbou komorní a orchestrální.

Valentin Bibik (1940–2003)

Koncert pro violu a komorní orchestr [č. 1] op. 53 (1984)

1. Sostenuto (attacca)
2. Allegro ma non troppo

- - - Přestávka - - -

John Corigliano (*1938)

Symfonie č. 2 pro smyčcový orchestr (2000)

1. Preludium
2. Scherzo
3. Nokturno
4. Fuga
5. Postludium

Pulitzerova cena 2001

Nakladatel: G. Schirmer, INC. and Associated Music Publishers, Inc

Milan Paľa viola
PKF – Prague Philharmonia
Marián Lejava dirigent

Transcendentální charakter hudby Ukrajince Bibika je založen na „zpívající zvučnosti“: zrovnoprávnění jasné melodie a barevného oblaku kolem. První větu violového koncertu tvoří barokní variace. Neměnně opakované téma je opřádáno měnícími se protihlasy. Čtrnáct zaznění asociuje počet zastavení křížové cesty. Druhá věta rozvíjí kruhový melodický pohyb, barokní symbol dokonalosti.

Coriglianova smyčcová symfonie (Pulitzerova cena 2001) je prodchnuta atmosférou rozloučení jako dobrovolné ztráty. Vznikla ze skladatelova prvního kvartetu (Grammy 1996) objednaného pro poslední turné Clevelandského kvarteta. Nokturnem se nese volání marockých muezzinů. Principem fugy je přenášení tématu do dalších hlasů; stálé zřetelnosti jediného tématu je nově dosaženo různou rychlostí pohybu hlasů.

Výkladové texty: Marek Hrubecký

« Zpět na program HFHK 2022